1) Když se řekne česko-polsko-slovenský příhraniční region, co Vás v tom momentě napadne?

Zásadním bodem zlomu je společná komunikace. Tento pojem obsahuje dva aspekty: jazykové dorozumívání a přemisťování. Na začátek je důležitější ten druhý aspekt. Chybějící levná a přímá spojení mezi Ratibořem a Ostravou představují velký blok v integraci. Mám na mysli přímá, levná příměstská autobusová spojení, která by jezdila v přijatelných intervalech. Bylo by dobré zvážit i levná příměstská vlaková spojení. Jakmile se vyřeší tento problém, promítne se první aspekt, tedy integrace jazyka a kultury. Když lidem dáme možnost využívat časté kontakty, vytvoříme nadhraniční pospolitost. Její zárodky už existují. Jsou tvořeny léty společných kontaktů, ale hlavně - opírají se na drobném příhraničním obchodu. Bohužel při tak úzkých kontaktech se navrstvily také mýty, stereotypy a ve výsledku i konflikty. Můžeme s nimi „válčit“ tím, že budeme společně tvořit příležitostné akce atd. Ale i tak se jedná o umělou formu, kterou bychom měli brát jedině jako pomocnou formu. Nejdůležitější je každodenní kontakt, ze kterého vyroste jazyková jednota lámající kulturní bariéru. Objevily by se smíšené rodiny, obchodní výměna, výměna zaměstnanců atd.  Až se stane všední záležitostí bydlet v jakémkoliv místě buď na české nebo polské straně, až budeme hledat práci na polské i české straně, až bude zcela běžné hledat si školu na polské či české straně nebo hledat muže/ženu na polské i české straně, teprve potom budeme moci hovořit o integraci.

2) Jak vnímáte tento příhraniční region dnes?

 Způsobem nadměrně komplikovaným a uměle rozděleným. Rozvrstvila se tu nejen zaujatost z posledního období komunizmu a ostré politiky spojené s rozdělením hranic, ale i události po Vídeňském kongresu, které rozhodily vzájemné polsko-české vztahy a kromě toho také vzájemná územní agrese v letech 1945-46. Měli bychom mít na paměti tuto oboustrannou historii a neměli bychom ji „zametat pod koberec“, ale nechejme ji v knížkách a na společné výroční oslavy. Musíme upustit od vzájemného vyúčtovávání, nepřemýšlet kolikrát dal kdo komu „po hubě”, a kdy naposledy. Jen se podívejme, kolikrát jsme už přežili, kolik nás pojí, a jakou společnou budoucnost můžeme vytvořit.  Jsme v rámci polohy, společné historie a kultury na sebe odkázaní. Je mnohem lepší se domluvit, než se věčně vyúčtovávat s i tak nevyúčtovatelnou minulostí.

3) V čem vidíte budoucnost?

 Budoucnost tohoto regionu spatřuji především v jeho poloze. Do historie už patří těžký průmysl tohoto kraje, což v žádném případě neznamená kritiku - byl důležitou hospodářskou základnou, která dávala dlouhá léta obživu, ale toto období je již za námi. Nachází se v blízkosti křižovatky důležitých obchodních cest z východu na západ. Má výhodnou polohu pro silniční, železniční, leteckou i vnitrozemskou plavební dopravu (pokud se vybuduje Slezský kanál - Kanał Śląski a kanál Odra-Labe-Dunaj). Znamenaly by velice výjimečný konglomerát, výhodný pro rozvoj logistiky. Právě vznikající velká logistická oblast s nákladním letištěm, vnitrozemským přístavem, překládkovými terminály, zařízeními pro opravy atd. může být jedinečným a zároveň i ekonomicky žádoucím. Dalším trumfem, který vyplývá z polohy, je blízkost velkých městských center, třeba pouhá tzv. metropolia Silesia nebo samotná Ostrava. Jsou to při drobné úpravě infrastruktury vhodná místa pro bydlení a levná konkurence k obydlení velkých a drahých městských center. Zde je možné pohodlně žít a mít přitom vše na dosah. Velice podstatným činitelem současné polohy jsou rovněž přírodní hodnoty  - především na polské a slovenské straně. Zmíním hlavně meandry Odry, chráněné krajinné oblasti atd. Pamatujme i na kulturní nabídku, která přináší muzea, kulturní instituce (taktéž i ty postindustriální jako je tomu v Ostravě), zábavní parky typu zoo, kina, divadla, stadiony se sportovními událostmi. Tento kraj má určitě šanci na nový život. Nutně bychom se měli spojit a investovat do společné budoucnosti.

4) Jaký máte tip na návštěvy v tomto regionu?

 Na téma míst vhodných k navštívení jsem se již vyjádřil. A přece zopakuji, že bezkonkurenční jsou meandry Odry, nedaleké původní cisterciácké stavby v Rudě u Ratiboře a tamní chráněná krajinná oblast, zoo a stadion v Ostravě, Dolní Vítkovice, a také kouzlo samotných měst Ratiboře a Ostravy s jejich architekturou, uličkami a restauracemi. Neměl bych zapomenout ani na spoustu malých městeček v okolí s jejich atmosférou provinčního klidu a zapomenutého času. Mohl bych vyjmenovávat ještě dlouho. Tato otázka je sama o sobě na samostatný článek.