Drátenictví je řemeslem, které se stalo zdrojem obživy v těch nejchudších končinách severozápadního Slovenska. Na začátku fungovalo jako vandrovné podomní až žebravé řemeslo, později však zažilo úspěšné časy, aby ho nakonec potkal smutný zánik. Ten však nebyl definitivní a v současném období zase došlo k jeho znovuzrození. „Základním materiálem se stal drát, plech, důmyslné nářadí a přes rameno prověšena dřevěná krosna ověšená kotoučem drátu i různými užitnými výrobky,“ představil pro i-region.eu tradiční slovenský obor Juraj Šerík.

Právě Šerík ve slovenské obci Dlhé Pole, která se nachází v okrese Žilina, provozuje muzeum, v němž na tradici drátenictví odkazuje. Vychází přitom ze slavných rodinných kořenů, které sahají až k Jozefu Holánikovi Bakeľovi, po němž je muzeum pojmenováno. „K otevření muzea mě přivedla hlavně touha uchovat více než stopadesátiletou rodinnou tradici. A taky jsem chtěl oživit a obnovit zašlou slávu drátenictví v obci Dlhé Pole,“ prozradil Šerík.

Drotárske múzeum Jozefa Holánika Bakeľa bylo otevřeno v srpnu roku 2018. A láká k hodně zajímavé návštěvě. Nachází se totiž v chaloupce, která byla v roce 2001 vyhlášena národní kulturní památkou a ukrývá v sobě spoustu cenných pokladů.

Ve stopách dědy a pradědy

„Po smrti mých prarodičů se zde téměř dvacet let nebydlelo a zub čas dokonal své dílo. Hospodářská budova klekla na kolena a podobný osud čekal i Dreveničku. V roce 2008 jsem se proto rozhodl, že Dreveničku zachráním a učiním vše proto, aby se zde jednou vrátil život,“ uvedl Juraj Šerík, jenž zachoval rodinný odkaz svých předků a pokračuje tak v tradici drátenického řemesla. „Jsme prvním drátenickým muzeem na Slovensku, ale asi i v širém světě, protože se nacházíme v původním prostředí po jednom z nejvýznamnějších dráteníků, jakým byl Jozef Holánik Bakeľ,“ dodal Šerík na adresu svého pradědy, který toto tradiční řemeslo povýšil na umění, za což byl oceněn na mnoha domácích i světových výstavách.

V rodinné tradici pokračoval Jakub Šerík Fujak, jenž si vzal Holánikovu dceru. A poté se v jeho stopách vydal i jeho vnuk Juraj Šerík. „Měl jsem to štěstí, že mě už jako malého chlapce zaučil do tajů tohoto řemesla. Tehdy mě ani nenapadlo, že jednou půjdu v jeho šlépějích. V paměti mi na něj zůstalo mnoho krásných vzpomínek,“ prozradil Juraj.

Turisté z Mexiky i Kanady

V současné době je muzeum vinou koronavirových opatření zavřené, jinak se ale těšilo velké oblibě. „Zájem o muzeum nás překvapil. Kromě návštěvníků ze Slovenska a okolních zemí jsme přivítali také turisty z Mexika, Kanady, Číny, Francie, Německa či Itálie,“ řekl spokojeně Šerík. „U nás je vítaný opravdu každý. Největší radost však máme z toho, když k nám zavítají ti nejmenší prckové a my vidíme jejich rozzářená očka a úsměv na tváři, když si během tvůrčích dílen sami udrátují něco na památku,“ dodal.

Samotná návštěva muzea nabízí řadu lákadel. „Každému návštěvníkovi prozradíme něco z naší rodinné tradice, ukážeme vystavené exponáty, rodinné fotografie a v případě zájmu udělám i ukázky drátování,“ uvedl Šerík. Vstupné do muzea je dobrovolné a návštěvníci si v něm mohou zakoupit také nejrůznější výrobky, čímž tak podpoří rodinné úsilí při dostavbě usedlosti.

Mnoho tajemna

Za vším, co návštěvníci mohou v muzeu vidět, se skrývá zajímavý příběh a mnoho tajemna. „Zachovaly se i osobní dopisy, když si Holánik psal se svou ženou Veronikou z Varšavy, protože si zde založil svoji dílnu a čtyřiadvacet let zde i působil,“ prozradil Šerík a pokračoval: „Do našeho muzea se po téměř 80 letech vrátila i vzácná váza po Holánikovi, a to díky odvysílání jednoho dokumentu. Ozval se mi pan Aleš z Prahy s nabídkou, že mi tuto vázu odprodá, pokud budu mít zájem. Tehdy jsme rekonstruovali chaloupku a neměl jsem peníze navíc, po roce šetření se mi ji ale podařilo získat zpět.“ V muzeu se mimo jiné nachází také obrovské drátěné Srdce pro Slovensko, které společně během čtrnácti měsíců tvořili lidé na jarmarcích. „Aktuálně jsme zavření, ale nesedíme se založenýma rukama. Momentálně pracujeme na druhé etapě, tedy na obnově hospodářské budovy, která stojí v těsné blízkosti již zrekonstruované Dreveničky. Po jejím dokončení zde zřídíme dílnu a sociální zázemí pro návštěvníky muzea,“ nechal nás nahlédnout do svých plánů pan Šerík, který se práci s drátem věnuje zhruba dvacet let. „Díky tomuto řemeslu jsme navštívili spoustu slovenských měst a obcí. Drátenictví však neprezentujeme jen doma, ale i v zahraniční, kde jsme vystavovali i v Praze, Miláně nebo Paříži,“ uzavřel.

autor: Petr Sobol