V čem je sbírka děl Toyen, která je nyní k vidění v Galerii výtvarného umění v Ostravě výjimečná? Našli bychom v Česku vůbec nějakou srovnatelnou?

Soubor prací Toyen, který Galerie výtvarného umění v Ostravě v působivé a dynamické instalaci představuje, je naprosto jedinečný. Dosud nikdy nebyl položen důraz právě na tuto stránku tvorby Toyen. Vždy byla opomíjená a chápána jen jako doplněk. Když jsem se Toyen zabýval, tak jsem si uvědomil, jak právě tato složka její práce pro ni nabývala zejména v Paříži na významu, obzvláště v letech, kdy přestávala malovat a věnovala se pouze knize. Jde o její knižní tvorbu z pařížského období, to znamená, že výstava začíná rokem 1947 a končí rokem 1978, kdy Toyen realizovala své poslední práce. Vyjma to jsou na výstavě prezentovány tři soubory, které mají ještě český původ, avšak byly ve Francii opětovně vydány, a to Přízraky pouště, Střelnice a Schovej se válko! Divák tak má možnost podrobně sledovat proměnu obrazivosti Toyen od konce třicátých let do poloviny čtyřicátých a pak její proměnu v pařížském období.

Vzhledem k tomu, že se jedná o ilustrace knih, nabízí se otázka, jak významnou roli hrála literatura v životě Toyen?

Toyen měla velký vztah k básníkům, a to jak ve svém pražském, tak pařížském období. Ostatně pomáhali pojmenovávat její obrazy, mnoho názvů je právě od nich, Ať jde o Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta, Konstantina Biebla, Františka Halase nebo v Paříži o André Bretona, Benjamina Péreta, Georgese Goldfayna, Radovana Ivšiće a Annie Le Brunovou. Velký rozdíl je mezi jejím vztahem ke knize v Praze a v Paříži. Zabývala-li se v Čechách často knižními úpravami i pro obživu, ve Francii skutečně realizovala knihy pro své nejbližší přátele, často šlo o bibliofilie. Celkový vztah Toyen ke knize postihuje práce, kterou jsme připravili s Lenkou Bydžovskou, jež se jmenuje Knihy s Toyen. Jde o podstatný doplněk k jejímu malířskému dílu.

Jaké knihy mezi vystavenými najdeme? Měla Toyen své oblíbence mezi autory, žánry či styly?

Když výstavu procházíme, můžeme sledovat proměňující se představivost Toyen bez ohledu na danou textovou předlohu. Toyen si jistě básnickou sbírku přečetla, nicméně vždy ji přizpůsobila svým záměrům, proto také jsou pro poznání jejího díla tyto práce tak důležité. Toyen vždy uskutečňovala a naplňovala svoji vnitřní vizi. Kdybychom vymanili doprovodné kresby, grafické listy a koláže z jejich vztahu k literární předloze, vznikla by velmi souvislá řada osobních výpovědí, silná co do výrazu, důmyslná co do technického provedení. Toyen měla největší vztah k poezii. Ostatně v pražském i pařížském období úzce spolupracovala s Jindřichem Heislerem.

Na jaké techniky či výtvarné styly se mohou návštěvníci výstavy těšit? Je obraz tvorby Toyen, který nabízí tato výstava, v něčem jiný než ten, který známe z jejích maleb?

Cílem výstavy bylo ukázat mnohostranný přístup Toyen ke knize, který se od druhé poloviny stupňoval. Knihy se stávaly objekty, které bylo třeba vyjmout ze zvláště navržených kazet. V tomto smyslu Toyen navazovala na silný vztah surrealistů ke knize-objektu, jenž se rozvíjel od třicátých let. Výstavu doprovázejí čtyři obrazy, aby byla patrná souvislost přelévání a vyplývání představ, týkajících se úzkosti a ohrožení, slasti a uvolnění, z jednoho média do druhého, totéž Toyen uskutečňovala v knižní tvorbě i v olejovém obraze.

Pro mnoho laiků je Toyen umělkyní opředenou řadou mýtů i různými, trochu bulvárními, historkami, kolik je na tvrzeních, že vystupovala jako muž, že se zcela odstřihla od své rodiny či spekulacích o sexualitě pravdy? A jak Vy vnímáte to, že se články stále vracejí k těmto tématům?

Zde je volné pole. Máme pouze dílo a z něj lze odvodit nejrůznější závěry. Od těch, které tvrdí, že nejspíše byla v dětství znásilněna a její práce vychází z tohoto traumatu, po ty, kteří říkají, že byla lesbička, a dokládají to některými motivy z její práce. Vše je možné, nicméně důležité je ono „to“, ze kterého na ni lze pohlížet, které netvrdí ani jedno ani druhé, avšak naznačuje vztah k asexualitě.

Troufnu si říct, že Toyen je jedno z největších jmen českého malířství, přesto se o ni často mluví jako o nedoceněné umělkyni. Jak tuto problematiku vidíte Vy? A co je případnou příčinou zmíněného nedocenění?

Toyen byla vždy oblíbenou autorkou, vždy známou malířkou, a to i před rokem 1989. Otázkou je nakolik skutečně jsme schopni porozumět jejímu dílu, neboť další obrazy se stále vynořují, zejména z jejího pařížského období. Právě k významnému docenění jedné části jejího odkazu podstatně přispívá tato výstava.

Jak obtížné bylo dát dohromady vystavenou sbírku?

Sbírku, kterou získala Galerie výtvarného umění v Ostravě, lze označit za nejvýznamnější akvizici, která se povedla českým galeriím v posledních letech. Její původní sběratel, pan profesor Antoine Marès ji shromažďoval mnoho let.    

Pokud někdo navštíví výstavu a dílo Toyen mu naprosto učaruje, co byste mu doporučil, aby mohl svůj vztah k této umělkyni prohlubovat dál?

Vždy lze začít od jednoho tisku. Třeba bych si zvolil jednu z šesti grafik na zeleném podkladě, které Toyen provedla k básnické sbírce Svatokrádežný les, třeba tu osamělou dívčí hlavu, překrytou vlasy, ze kterých pronikají jen ústa, jejíhož koutku se dotýká netopýr. Toto je motiv, který Vám může otevřít celé dílo Toyen od začátku do konce, a od něj bych při prohlížení vyšel a snažil bych se porozumět Toyen jako celku. Na výstavě, pojaté jako volné pole vnitřních souvislostí, to lze učinit velmi podrobně.

Medailon:
Karel Srp (1958), kurátor a historik umění. Specializuje se na dějiny surrealismu a evropského moderního umění. Připravil monografické výstavy Toyen (Dům u Kamenného zvonu, 2000, Musée d´Art Moderne, Saint-Étienne, 2002, Museum Kampa, 2005), vydal monografii Toyen (Argo 2000), společně s Lenkou Bydžovskou Knihy s Toyen, 2003. Pro Galerii výtvarného umění v Ostravě připravil pět výstav sledujících cesty a osobnosti českého moderního umění: Sváry zření (2008), Černá slunce (2012), Jan Zrzavý Božská hra (2012), Bohumil Kubišta Zářivý krystal (2014), V novém světě (2016). Působí na Technické univerzitě v Liberci. 

autor: Michaela Nakládalová