Dny NATO jsou každoročně velkou událostí. Berete to taky tak?

Dny NATO mají velkou prestiž nejen pro piloty. Jedná se totiž o největší akci svého druhu v Evropě – co se týká počtu zúčastněné techniky i podle počtu návštěvníků. Navíc je to kombinace leteckých i pozemních ukázek vojenské techniky, která se často nevidí.

Jezdíte na akci pravidelně?

Naše ukázka „Úder dvojice L-159 na letiště“ se letos létá v novém složení. Já jsem jako vedoucí dvojice ukázky létal již v předešlých letech, takže jsem se Dnů NATO účastnil již po několikáté, zatímco vedený je členem display teamu letos jako nováček, takže ukázka v Ostravě pro něj byla letos první.

Jak vaše letošní ukázka proběhla?

Byla koncipována jako úder dvojice letounů L-159 na letiště doplněný akrobatickými prvky. Pro realistický efekt byla ukázka doprovázena pyrotechnickými explozemi na zemi a letouny vystřelovaly během ztečí klamné cíle proti případným nepřátelským střelám. Ukázka proběhla v sobotu i v neděli a bez větších komplikací. A to i díky čtvrtečnímu nácviku, kde jsme si mohli prohlédnout místo ukázky a okolní terén ze vzduchu. Letos to byly poslední ukázky sezony v tomto složení, oba lety jsme si tak velice užili.

Jak vypadá taková příprava pilota na Dny NATO? Jak dlouho probíhá?

Příprava na takovou akci začíná již několik týdnů předem. Je potřeba vyplnit dotazník pořadatele, kde se uvádí například požadavek na palivo, počet pilotů a techniků, počet letecké techniky, údaje o letové ukázce a mnoho dalšího. Několik dnů před akcí se piloti musí seznámit s nařízeními, omezeními a bezpečnostními pokyny, které vydává pořadatel. Je potřeba udělat navigační přípravu na přelet, připravit data do počítače letadla a letos taky udělat koordinaci a dohovor na letecké fotografování, které proběhlo při příletu. Také je potřeba udělat nácvik, minimálně jeden na domácím letišti a jeden na letišti, kde se akce koná.

Čím jsou pro vás Dny NATO specifické?

Především tím, že je to v daném roce naše tradičně poslední akce, další totiž budou až na jaře příštího roku. Dále jsou specifické tím, že se zde na rozdíl od jiných leteckých dnů létá kolmo na hlavní dráhu, která je významná pro orientaci, takže jsou zde velmi ztížené vizuální reference.

Má tato akce mezi piloty velký zvuk i ve světě?

Myslím, že ano. Svědčí o tom jednak velká zahraniční účast a také zúčastněná technika. Bombardér B-52 a obří C-5 Galaxy jsou toho jasným příkladem.

Aero Vodochody na Dnech NATO letos ukázaly svůj nový letoun L-39NG. Co na něj říkáte?

Je to nový letoun, který bude určitě velkou posilou pro výcvik vojenských pilotů. Nemám zatím informace, jestli a kolik jich bude používat přímo naše letectvo, ale určitě jej bude využívat Centrum leteckého výcviku v Pardubicích, které má na starosti počáteční výcvik armádních pilotů. Sám jsem v něm neletěl, ale věřím, že Aero Vodochody zachovalo výborné letové vlastnosti, jaké měly i všechny předchozí verze L-39.

Na akci se setkáváte i se spoustou dalších pilotů, taky ze zahraničí. Vyměňujete si mezi sebou nějaké poznatky?

Komunikace mezi piloty je běžná a zkušenosti si všichni rádi vyměňujeme. Ať už se jedná o cvičení nebo letecký den. Atmosféra bývá uvolněná především závěrečný večer na hangár párty.

Podle čeho se volí, kteří piloti na akci budou? Hlásíte se sami, nebo býváte vybíráni?

Display piloti se volí z řadových pilotů letky na začátku sezony. Během jarních měsíců pak probíhá jejich speciální výcvik. Ten je zakončen přezkušovacím letem před komisí, která následně ukázku schválí a vydá pilotům oficiální certifikát. Certifikovaní piloti pak létají všechny ukázky v sezoně, takže pak už žádný výběr neprobíhá. Proběhne pouze výběr pilota, který přeletí s letadlem na statickou ukázku.

Máte se Dny NATO spojeny i s nějakými zajímavými příhodami?

Já osobně mám vzpomínky na Ostravu především z hlediska setkávání se s lidmi. Člověk tady potká spoustu kolegů a spolužáků ze školních let, které dlouho neviděl. Vždy je o čem mluvit a bývá to i legrace. Z leteckých zážitků mám jeden spíše nepříjemný, kdy jsme s kolegou byli na dráze přichystaní ke vzletu, ale dohlednost byla velmi špatná. Při vstřícných průletech je třeba dobře vidět toho druhého, aby nedošlo ke kolizi, takže dobrá viditelnost je velmi důležitá. Samozřejmě však máme domluvenou i dekonflikci vertikální a horizontální pro případ, že bychom se neviděli. Měli jsme velké obavy, že ukázku nebudeme moct dokončit tak, jak ji máme nacvičenou, a tedy že z toho diváci nebudou nic mít. Po vzletu se ale během chvilky počasí umoudřilo a my jsme mohli vše odletět tak, jsme chtěli. Podobné to bylo i předloni v anglickém Fairfordu, na největším leteckém dnu v Evropě. Před námi pět účastníků kvůli počasí ani neodstartovalo. Pouze pojížděli před diváky, protože to byl požadavek organizátorů. Když jsme byli na řadě my, tak jsme také byli připraveni jen na pojíždění. Najednou se ale z řídící věže ozvalo, že se počasí zlepšilo a že můžeme odstartovat a zahájit. Byl to pro nás celkem šok - rychle se „přepnout“ z pozemního módu do letového. Vše ale vyšlo a my, diváci i organizátoři byli spokojeni, že se konečně začalo dít něco také na obloze.

Pamatujete si, kde se zrodila vaše záliba v létání? Věděl jste vždy, že chcete být pilotem?

Moje záliba v letectví vznikla na leteckém dnu, kam mě vzal táta, když mi bylo deset let. Líbilo se mi to tak moc, že jsem doma oznámil, že budu pilot. Desetiletému klukovi však nikdo příliš nevěřil. Až když jsem v devatenácti sedl na vlak do Brna na tehdy ještě vojenskou akademii, tak uvěřili, že jsem to myslel vážně. Můj současný kolega chtěl být pilotem již od školky, nechtěl ovšem létat jen tak z bodu A do bodu B, takže kariéra vojenského pilota byla jedinou volbou. Oba rodiče ho plně podporovali, až se sen malého kluka stal skutečností.

Jak vlastně ve zkratce vypadá takový život armádního pilota?

Naše dny se dělí na letové a neletové. V letové dny je první na pořadu dne briefing, kde se dozvíme informace o počasí, o pracovních prostorech, o schopnosti a připravenosti letecké, letištní a veškeré zabezpečovací techniky, ale také o úkolech, které se ten den budou plnit. Připraví se denní plán letů a podle něj si každý pilot začne dělat osobní přípravu na let. Po letu následuje rozbor letu a později ke konci dne taky rozbor celého letového dne, kde se sejdou všechny posádky, které ten den letěly. V neletové dny pak máme nácviky na simulátoru, nácviky nouzového opuštění letounu, samostudium leteckých přepisů, taktiky a nouzových případů za letu, a pro nás navíc samozřejmě organizaci a přípravu leteckých dnů, kdy zejména ty zahraniční zaberou opravdu hodně času a komunikace s organizátory.

Zúčastňujete se podobných akcí i v zahraničí?

Každou sezonu máme přibližně deset akcí, z nichž asi polovina bývá v zahraničí. O tom, kterých akcí se bude letka účastnit, rozhodují Vzdušné síly. Letos mezi ty významnější zahraniční události patřily například slovenský SIAF, litevské stoleté výročí letectva pořádané na základně v Šiauliai, a především anglický Cosford, kde jsme obdrželi cenu za nejlepší ukázku.

Zúčastňujete se také zahraničních misí?

Oba jsme se s mým kolegou zúčastnili mise v Iráku, kde jsme byli součástí leteckého poradního týmu. Naším úkolem bylo pomoci Iráckým vzdušným silám se zavedením letounu L-159 do jejich výzbroje a sdílení zkušeností s iráckými piloty. Vzpomínky máme vesměs dobré, byla to zkušenost s rozdílnou kulturou, mentalitou a provozem letounu L-159 v extrémních klimatických podmínkách.

Autor : Petr Sobol