Nějakou dobu byl v Ostravě také slon africký. Jednalo se o samce, který dorazil z Prahy. Poslední rok s ním zároveň byla i samice slona indického, na které se v Ostravě nakonec zaměřili. „Naším nejstarším současným residentem je samice, která pochází z indické přírody. Přišla k nám před 15 lety, společně se svou dcerou z Belfastu,“ řekla v rozhovoru pro i-region.eu Pavla Slavíčková, která je v ostravské zoo inspektorem chovu úseků slonů, primátů a nočních savců.

Stojíme venku, sledujeme stádo slonů, které tráví čas pohromadě. Proč je od něj ale oddělený samec, který je v samotném výběhu?

Má 25 let a docela pohnutou historii. Procestoval skoro celý svět a z některých z přechozích zahrad nemá dobré sociální interakce se samicemi. Například ve francouzské Le Pal došlo k nežádoucím sociálním interakcím se samicemi. U nás má s ostatními kontakt přes vrata a lana. Socializuje se, ale není to tak, že bychom si dovolili nechat ho společně se samicemi. Je to obdobné jako v přírodě, kdy samice zůstávají ve skupinách se svými mláďaty, zatímco samci buď samotářsky migrují, nebo vytváří dočasné bakalářské skupiny.

Je tento samec otcem některého z vašich slůňat?

Ne, ani jednoho. Jejich otcem je samec, který měl veliké zdravotní problémy a v roce 2015 musel být utracen. U nás měl čtyři mláďata, přežila ale jen dvě. Další mláďata má v jiných zahradách. 

Ve stádu máte samce dva. Mohou fungovat vedle sebe? 

Aktuálně je pouštíme je k sobě. Mladý samec někdy může navštívit toho dospělého. Vrata máme udělaná tak, aby jimi prošel jen mladší samec, který se pohybuje podle toho, co uzná za vhodné.

Od úmrtí samičky Sumitry uplynulo více než sedm let. Dá se na takové situace do budoucna připravit?

Můžeme udělat maximum možného, ale připravit se na to dá velmi obtížně. Do výzkumu se velmi investuje, je intenzivní, stále však neexistuje vždy účinná léčba. Jedno z mláďat uhynulo na herpes virus, který je stále velkým problémem.

Existuje nějaká vakcína?

Na vývoji vakcíny se pracuje. Antibiotika na virus nezabírají, existují jistá antivirotika, ale zdaleka nejsou stoprocentní. Sleduje se virová nálož, ale sledování i samotná procedura léčby je velmi problematická. Samotná antivirotika určitě nestačí, je to obsáhlý proces - kombinace zavodňování přes rektum, podávání antivirotik a podpůrných léčiv, ale zároveň inzerce plazmy, která se obvykle získává od jiných slonů. Ten virus většina slonů má, ale dochází k jeho reaktivaci, a především u mladých slonů (1-8 let) tato bývá fatální. Většina slůňat má protilátky od matky, které ale po jistém období klesají, a v tom období bývá mládě nejnáchylnější.

Jak se to projevuje?

Ve chvíli, kdy je virová nálož moc veliká, mohou se začít projevovat první příznaky, jako je malátnost, zvýšená teplota či nechutenství, v tuto chvíli je ale často už pozdě. Vývoj léčby je navíc náročný i nákladný. Je stanoven postup, jak by se mělo reagovat, ale ve chvíli, kdy virus propukne, zbývá 24 až 72 hodin na to, aby byly podniknuty všechny potřebné kroky. Pokud zvíře není stoprocentně natrénováno, nebo nespolupracuje kvůli svému zhoršenému stavu, tak je to problém.

Můžeme se v Ostravě dočkat dalších sloních mláďat?

Všechno podléhá Evropskému záchrannému programu (EEP). Transporty i povolení k rozmožení určuje koordinátor chovu. Jakmile dostaneme doporučení na páření, tak začneme podnikat kroky, abychom slony dokázali spojit. Je to však složité. Sloni si s sebou totiž nesou mnohé problémy. Stále se učíme a bojujeme s jejich šrámy z minulosti. Vše musí být opatrné a individuální. 

Aktuálně u vás máte dvě vlastní mláďata. Zůstanou v Ostravě?

To záleží na doporučení. Byli bychom rádi, aby mláďata měla co nejvíc možností socializovat se a vytvářet skupiny. Uvidíme, co bude. 

V jaké míře dochází v Ostravě k přímému kontaktu?

Máme tady slonici v přímém kontaktu, která od narození trpí zdravotními potížemi. Má jen jednu ledvinu, problémy se štítnou žlázou a časté samičí problémy. Stará slonice má zase abscesy na nohou, které je nutné ošetřovat. V přímém kontaktu je možné prakticky vždy slona ošetřit, zatímco v kontaktu chráněném je to ryze na dobrovolnosti slona. Tedy zásadní péče, rozhodující o tom, jak se slonicím bude dařit, je u těchto dvou samic možná v přímém kontaktu. Ten ale znamená mít u sebe stále ankus. Tedy tyč s háčkem, která je pro bezpečnost mahuta i slona v přímém kontaktu zásadním nástrojem.

Jak se používá?

O tom, co se děje, rozhoduje mahut. Ankus je jenom nástroj, zatímco mahut je cvičitel a trenér, který slona učí cviky a provádí cviky již naučené. Když slon přestane respektovat hranice, je třeba ankus použít patřičným způsobem

Jak moc je přímý kontakt nebezpečný? 

Přímý kontakt je nebezpečný pro chovatele. Pokud slon nerespektuje chovatele, tak to může dopadnout fatálně. Dnes už je ovšem tendence převádět slony do chráněného kontaktu. Pak záleží na dobrovolnosti slona, jestli a jak moc chce spolupracovat. Stres však v tomto případě odpadá. Chráněný kontakt je o tom, že se postupně cvičí všechny cviky, které jsou potřeba k bezpečné manipulaci. V principu se jedná o výcvik přes bariéru, kdy slon funguje na základě motivace. Je na slonovi, zda se rozhodne pro cvičení či ne. Úskalím chráněného kontaktu je samozřejmě to, že potřebuje skvělé trenéry, které slony nové cviky učí. Zároveň je třeba více času a trpělivost. Některé cviky se trénují opravdu dlouho a některé, ty méně příjemné, jako je rektální proplach nebo odběr krve, se cvičí výrazně hůře.

Kdy dokáže slon zaútočit?

Sloni jsou obrovská zvířata, která váží i šest tun. Pokud se cítí ohroženi, tak jejich útok může přijít. Útočit mohou i samci, kteří přijdou do musthu, během něhož až šedesátkrát vzroste testosteron. Pokud v té době nerespektují vzájemné hranice, konflikty mohou nastat. 

Slony u vás cvičíte dvakrát denně. V čem toto cvičení spočívá? 

U každého jedince je to jiné. Sloni se cvičí tak, aby byli schopni zvládnout celou proceduru. Dostávají za to zdravé pamlsky, které mají rádi. Například každé ráno je třeba ošetřovat nohy u starší samice. Kdyby každodenní péči neměla, mohlo by to pro ni být fatální. U hlavy stojí mahut, který slona cvičí. Tedy na základě povelů a řeči těla manipuluje se slonem a další chovatel slony ošetřuje. Povely jsou dané a měli by na mě umět reagovat všichni sloni. Minimem jsou dva ošetřovatelé na slona.  

Slony také často myjete…

Sloni se nemohou potit, nemají totiž potní žlázy. Tím pádem je třeba o jejich kůži pečovat. Sami se ohazují vším možným, aby svou kůži chránili, nicméně na jejich mytí je třeba trénink. Starší samice, která je v přímém kontaktu, si stále lehá, mladší se zase myje ve stoje. Sloni mají mytí rádi, obvykle se myjí teplou vodou.

Jak probíhá „klasický“ sloní život? 

Jsou to býložravci, kteří mají obrovské tělo. Klidně i dvacet hodin denně hledají potravu a jí. To se jim snažíme dopřát taky u nás, krmení jim nabízíme co nejčastěji a na různých místech. Ladíme to i časově, příkrmy dostávají taky v noci. V přírodě většinou okusují stromy nebo trávu. Většinou se pohybují v rodinách, někdy se shlukují i do větších stád. Nejzkušenější je vždy samice, která sloní rodinu vede ke zdrojům potravy. Pamatuje si a ví, kde jsou. Stádo ji následuje a chrání.  Sloni spí přibližně jen čtyři hodiny denně. Spí v leže, samci však mají kly, což je pro ně někdy složitější. Snažíme se tomu přizpůsobit i podmínky v zoo.

V jakém stavu se aktuálně nachází sloní populace?

Stále dochází k extrémním lovům. Jejich populace klesá. Pokud mluvíme o slonech indických, je to přibližně 50 tisíc. Často jsou využívaní pro turismus a práce, jsou loveni pro slonovinu a kly. Ohroženější jsou sloni indičtí, jejichž populace je výrazně menší, ale vzhledem k lovu jsou ohroženější sloni afričtí. Ti mají velké mohutné kly, a to i samice, na rozdíl od slonů indických, kde mají samice kly zakrslé.

Slon je údajně schopen svým chobotem zvednout náklad o hmotnosti až jedné tuny. Je to pravda?

Jestli je to tolik, to nevím. Slon má každopádně extrémně silný chobot. Udává se, že v něm má 80 až 150 tisíc nervů a svalů. Chobot nemá kost, ale má extrémní nosnost. A taky obrovskou jemnost. Má spoustu receptorů, takže dokáže sbírat i malé granulky. Ale taky vzít kládu, odnést ji nebo s ní mrštit. Sloni mohou choboty použít taky jako zbraň. A víte, co je ještě zajímavé?

Povídejte…

Říká se, že někdo dupe jako slon. Ale je to úplně naopak, slon totiž nedupe vůbec. Sloni chodí po prstech, pod kterými mají vazivový polštář. Ten rozloží celou jejich váhu, takže chodí velmi potichu. Naopak se k lidem dokáže potichu přiblížit, takže je třeba být obezřetný. Jsou to nebezpečná zvířata, nikdy nesmíme ztrácet ostražitost. To by se totiž nemuselo vyplatit. 

Jak slon dokáže zaútočit? 

Chobotem si obejme a rozdrtí hlavou. Je to rychlé. Člověk si musí dávat pozor. Je třeba být obezřetný 

Mají sloni opravdu tak dobrou paměť, jak se o nich traduje?

Sloni mají úžasnou paměť. Mají skvěle vyvinuté smysly. Studie dokazují, že si sloni pamatují členy skupiny, ve které byli, až dvanáct let. A možná je to mnohem víc. Také mají skvělou čichovou paměť a výborný sluch. Zvuky dokážou přenášet na nízkých frekvenci, které my neslyšíme. Dokážou spolu komunikovat na strašně dlouhé vzdálenosti. 

Jsou sloni hraví? 

Mláďata jsou hravá a zkouší, kde mají limity. Rádi se socializují. I naše šestileté mládě tady běhá s mladší samicí. Válejí se po písku a hrají sloní hry. Sloni si často hrají chobotem, díky kterému i komunikují. Zkouší, co si mohou dovolit. Dávají si choboty do tlamy, běhají, jsou vynalézaví. Ideálně, když je mláďat víc, protože si spolu vyhrají nejlépe. 

Mají sloni kromě lidí v přírodě nějaké nepřátele?

Sloni díky své velikosti v přírodě moc přirozených nepřátel nemají. Nejvíc je ohrožují lidé, kteří slony loví a připravují je o jejich přirozený prostor. Sloni denně nachodí i dvacet kilometrů, takže jejich rádius je velký. Jenže tím, jak se omezuje, se omezuje i jejich populace. V období musthu na sebe mohou zaútočit i samci, jejich boje ale nekončí fatálně. Jdou do sebe kly, vypadá to hrozivě, ale většinou odejdou jen s nějakými šrámy. Slon slona zabije jen ve výjimečném případě. 

V létě sloni tráví spoustu času venku, ale co v zimě, mohou do mrazu?

Záleží na teplotách. Samec může ven zhruba do nuly, samice asi do deseti stupňů. Samice se zdravotním omezením však během zimy ven nechodí téměř vůbec. V těch nejlepších teplotách, které chovatelé neustále sledují, vydrží maximálně hodinu. 

Teoreticky, dokázali by se sloni ze zoo vrátit zpátky do přírody? 

Ti naši už asi těžko. Problémem je, když jsou zvířata navyklá na člověka, tak z něj ztrácí plachost. Tím pádem to je pak nebezpečné. Kdybychom je chtěli vrátit do přírody, tak by nemohli být v chráněném ani přímém kontaktu. Museli by co nejvíc využívat vlastních vazeb, aby do budoucna nevznikl žádný konflikt s člověkem. Jejich odchov je dlouhý a náročný, trvá i 15 let. Pokud by se ale netrénovali, tak by s nimi nešlo nijak manipulovat. 

Jak taková manipulace se slonem během transportu vypadá?

Poslední slon se k nám přivezl v roce 2018. Je to náročné. Je třeba dlouhého tréninku, aby se slon naučil sám vlézt do transportního boxu. U někoho to trvá měsíce, u někoho roky, u jiného se to neriskne nikdy. Sloni jsou velmi konzervativní a nemají rádi změny.

Pavilon slonů příští rok oslaví dvacet let. Vyhovuje ještě současným trendům? 

Dvacet let možná není na první pohled moc, ale morálně už začíná dožívat. Dnes bychom slonům chtěli nabídnout daleko lepší podmínky. Mají tady dva výběhy, jeden pro samice s mláďata, druhý pro samce. V dalších změnách nás ale limituje prostor. Uvidíme, co se v budoucnu bude dít, ale víme, že by se slonům hodily i lepší podmínky. Sloninec je prakticky centrální částí zoo, okolo jsou už další expozice. V těsné blízkosti máme nový pavilon pro gibony a makaky lví, dole jsou rybníky, takže už se nemáme kam rozšiřovat.

autor: Petr Sobol