V minulých měsících bylo velmi omezené cestování. Jak to pocítil Tatranský národní park? Oddychl si od turistů, nebo jich naopak přijelo o to více? Každoročně cítíme, že návštěvníků na turistických stezkách v TANAPu oproti minulosti přibývá. Za jeden sčítací den v roce 2020 navštívilo vysokohorské prostředí Tatranského národního parku 30 232 návštěvníků, což je o téměř čtyři tisíce více, než dosavadní rekord před čtyřmi desetiletími.

Období, kdy lidé nikam nemohli a byli v karanténě, pro přírodu sice nebylo moc dlouhé, ale mohlo národnímu parku a místní přírodě nějak pomoct?

V globálním pojetí jsem přesvědčený, že planeta měla krátkou šanci na odpočinek. Tak tomu bylo i u nás, i když u nás na začátku jara platí sezonní uzávěra, a proto by ve vysokohorském prostředí návštěvníci nebyli tak či tak. Samozřejmě ale, že po uvolnění omezení v letních měsících to někde bylo jako po invazi kobylek na chodnících, a bohužel často i mimo ně.

V létě se na internetu objevilo video, jak se lidé mačkají ve frontě na vrchol Rysy. Co jste na to říkal? A bylo takových případů více?

Ano, je pravda, že v hezké dny začaly tatranské stezky připomínat polskou stranu Tater, kde je taková návštěvnost běžnou věcí téměř po celý rok.

Jde se ještě při takové masové turistice - nájezdech turistů – bavit o ochraně přírody?

Pokud návštěvníci respektují pokyny návštěvního řádu a pohybují se po vyznačených turistických stezkách, tak se tento dočasný nápor ještě dá zvládnout. Samozřejmě po sezoně čeká správce stezek údržba, eroze je totiž na mnoha místech značná.

Některé české národní parky v takových situacích omezovaly vstup do některých ohrožených či vzácných lokalit. Byla správa TANAPu nucena v letním období někde výrazně omezit pohyb?

Letos k omezení z důvodu vysoké návštěvnosti ještě nedošlo, ale předpokládáme, že to bude čekat i nás. V novele návštěvního řádu se chystáme limitovat i vstupy návštěvníků se psy, čímž by se alespoň z malé části omezil počet turistů. Do budoucna bude jistě zapotřebí vybírat do národního parku i vstupné.

Lze tedy předpokládat, že omezení může v budoucnosti přijít? Co by bylo tím impulsem?

Pokud by mělo hrozit značné poškození biotopů, tak musíme být připraveni reagovat obratem. Klíčovou v tomto směru bude správa pozemků v národních parcích a právní subjektivita Správy TANAPu, která do dnešních dnů neexistuje.

Tatry se mění. Už to nejsou jen hory, krásná a panenská krajina, ale také velký byznys. Jsou pro vás ještě místní turistické atrakce únosné, nebo jich je na váš vkus až moc? Myslím si, že jedinou a klíčovou turistickou atrakcí v TANAPu má být divoká příroda v nejčistší podobě. Právě tato přidaná hodnota TANAPu by měla být tím lákadlem pro návštěvníka.

S rozvojem turismu přichází také development. Je stávající stav ještě udržitelný?

Neustále jsme pod tlakem developerů. Ti chtějí, na úkor přírody a snižování výměry vlastního území národního parku, vytvářet zisk pro sebe a své společnosti…

S tím souvisí i projekt možného propojení slovenských a polských Tater železničním tunelem, který byl v představách předsedy dozorčí rady TMR Igora Rataje. Posunula se tato myšlenka někam dál, nebo vše utichlo?

K představám různých podnikatelů v Tatrách se vyjadřovat nebudu. Jedno je ale jisté, přírodu bude Správa TANAPu chránit za každou cenu tak, jak nám to káže naše přesvědčení, vzdělání, a jak to od nás očekává společnost. My totiž už nemáme kam couvat.

Jaký vlastně zastáváte názor k megalomanským projektům na území národního parku?

Megalomanské návrhy na úkor zachování přírody dokáže plánovat jen člověk, pro kterého je tvorba zisku jediné, čemu podřizuje svůj život. Já věřím, že společnost má svědomí a cit pro míru, a takoví lidé časem skončí na smetišti dějin.

Vraťme se ještě k ochraně přírody TANAPu s tématem, které leží v hlavě snad každého návštěvníka. Před rokem se nahlas hovořilo o přemnožení medvědů. Je situace opravdu tak vážná a má vůbec nějaké řešení?

Medvěd je legitimní součástí přírodního bohatství naší země a je na nás, jestli se k tomu umíme postavit jako homo sapiens – tedy člověk rozumný, nebo se v názorech vrátíme do temných dob středověku. Řešení je v účinných opatřeních, která jsou již vymyšlená a fungují v praxi, a taky v chování návštěvníků a lidí žijících v parku. Pokud medvědům necháváme stále přístupné odpadkové koše, pokud až na hranici parku sázíme plodiny jako je kukuřice, kde se může krmit dosyta i se svými třemi, nezřídka čtyřmi mláďaty, pokud mu budeme nadále drancovat lesní plody a jeho přirozený životní prostor, tak pak se nedivme, že ho často potkáváme v naší blízkosti. Opakuji, my máme rozum a máme dělat taková opatření, aby konfliktů nepřibývalo, tak, jak to mají vyřešené severské země Evropy nebo Ameriky, kde medvědi žijí. Četnost je vyšší než v minulosti a číslo četnosti u nás bude známo po ukončení DNA analýz trusu, které v současnosti probíhá. Každopádně já jako zoolog nepoužívám slovíčko přemnožené, neboť bych logicky musel začít nejprve polemizovat o četnosti druhu homo sapiens.

autor: Petr Sobol