Rakovina slinivky patří do skupiny agresivních a obtížně léčitelných novotvarů. Často se vyvíjí bez jakýchkoli příznaků, a když už se příznaky objeví, tak může být mnohdy pozdě.

K nejčastějším příznakům rakoviny slinivky přitom patří ostré bolesti břicha po požití jakéhokoliv sousta jídla. Nádor na slinivce pak následně může vyvolat i průjmy, zvracení nebo zácpu.

Moderní medicína jde ale kupředu. Zásluhou intenzivního rozvoje nanomedicíny jsou dostupné stále lepší léčivé látky, které se používají v protinádorových terapiích. Různé léky navíc využívají farmaceutické nosiče - například derivát fullerenu, který ve své struktuře obsahuje karboxylovou i hydroxylovou skupinu.

Takovýto derivát je rozpustný ve vodě a zároveň dokáže procházet buněčnými membránami. Díky tomu pak může být úspěšně používán v medicíně i biologii.

Na boji proti rakovině se podílejí i vědci ze Slezské univerzitě v Katowicích. A jedním z nich je chemik Maciej Serda, který tři roky pracoval v amerických výzkumných centrech a podílel se na průkopnickém výzkumu v oblasti lékařské chemie a nanomedicíny. „Zabýval jsem se především syntézou fullerenových derivátů – uhlíkových nanomateriálů, které měly sloužit jako nosiče léčiv. Rozhodl jsem se ale vrátit do Slezska, kde spolu s týmem skvělých vědců ve skupině profesora Roberta Musioła pokračujeme ve výzkumu těchto a dalších malých molekul chemických sloučenin s obrovským potenciálem v nových protirakovinných terapiích,“ uvedl pro us.edu.pl.

Tento typ rakoviny má obvykle na svědomí ztvrdnutí tkáně, ke které se tak nemohou dostat léčivé látky. Právě tady ale může pomoct nanomedicína. „Správně navržené nanomateriály spolu s léčivými látkami mohou snadno proniknout přes stěny nádorové tkáně do nemocných buněk a zničit je,“ řekl Serda.

Navrhování nových a účinných léků i protirakovinných terapií je ovšem velmi náročná a nákladná věc. „Vědní disciplínou reprezentovanou naším týmem je lékařská chemie. Takové Himaláje vědecké prestiže jsou pro nás chemické sloučeniny vyznačující se dvěma vlastnostmi – vysokou biologickou aktivitou a selektivitou. Jinými slovy, musí fungovat tak, jak chceme na přesně definovaném místě v živém organismu,“ vysvětluje Serda s tím, že v důsledku toho by bylo možné navrhnout léčivou látku, která by působila jen na rakovinné buňky a podávala by se v malých a bezpečnějších dávkách. „To je to, co hledáme,“ zdůrazňuje Serda.

K návrhu takovéto sloučeniny chemici používají algoritmy a rozsáhlé databáze, které obsahují biliony možných kombinací prvků. Na základě toho je následně možné vybrat sloučeniny, které budou předmětem zájmu z hlediska stanoveného molekulárního cíle a získat tak informace o optimální cestě jejich syntézy. Poté následuje organická syntéza chemických sloučenin s největším potenciálem, která se provádí v univerzitních laboratořích. Dalším úkonem je pak fáze biologických testů - in vitro, tedy testovaných na rakovinných buňkách a in vivo, která probíhá na živých organismech.

„Máme dobře vybavenou laboratoř pro provádění analýz v oblasti molekulární biologie. Můžeme například studovat toxicitu syntetizovaných sloučenin, což je klíčové pro vývoj látek pro lékařské účely. Máme také vlastní nádrž rakovinných buněk, na kterých můžeme provádět testy in vitro a pozorovat účinnost sloučenin, které syntetizujeme na buněčné úrovni,“ přiblížil Serda, jehož současný nejpokročilejší výzkum se týká ve vodě rozpustných derivátů fullerenu. Jedná se o alotropní typy uhlíku, které v případě, že jsou vystaveny paprsku vhodné vlnové délky, uvolňují reaktivní formy kyslíku, které zabíjejí rakovinné buňky bez toho, aby poškodily zdravé buňky. Navíc se dobře rozpouštějí ve vodě. „Spojením sil v interdisciplinárním přístupu k navrhování funkčních nanomateriálů máme větší šanci navrhnout a patentovat účinnou chemickou sloučeninu pro léčbu nemocí, jako je rakovina slinivky, kůže nebo prsu,“ uzavřel chemik Maciej Serda.

autor: Petr Sobol