Indoevropské jazyky jako např. čeština, ukrajinština, ruština, angličtina, španělština, němčina, hindština aj. se dnes používají po celém světě a mluví nimi téměř polovina lidstva. Zástupci této jazykové rodiny se objevují napříč Evropou, Asií, Amerikou i Austrálií. Otázku původu indoevropské jazykové rodiny vědci řeší bezmála 200 let a pracují hned s několika možnými teoriemi. Mezinárodní tým vědců složený ze zástupců Harvard University, Howard Hughes Medical Institute, Universität Wien, Hartwick College, Ostravské univerzity a dalších institucí teď v kosterních pozůstatcích našich předků objevil možnou odpověď. V DNA identifikovali dosud neznámou populaci z oblasti severního Kavkazu a dolní Volhy, která může zaplnit pomyslnou mezeru ve vývoji celé indoevropské jazykové rodiny.

„Při výzkumu jsme zanalyzovali DNA 435 jedinců. Díky jedinečné kombinaci molekulárně-genetických a archeologických dat se nám podařilo osvětlit vývoj jedné z pravděpodobně nejvlivnějších populací prehistorie. Tato spolupráce posouvá naše chápání dějin celé Evropy i přilehlých oblastí,„ říká Leonid Viazov z Ostravské univerzity, který se s kolegy z Ostravy zaměřil zejména na archeologické a archeogenetické analýzy a mezioborovou interpretaci výsledků.

Předchozí genetické studie u indoevropské jazykové rodiny poukazovaly na vliv jámové kultury (3300–2600 př. n. l.), pocházející z černomořsko-kaspických stepí, odkud se před více než 5000 lety rozšířila do oblasti táhnoucí se od slovenských Karpat až po Altaj a výrazně ovlivnila genofond tamních obyvatel. Při srovnání DNA vědci prokázali, že právě jámová kultura získala až 80 % svého původu od nově identifikované populace. Ta je zároveň přibližně jednou desetinou DNA zastoupena i u obyvatel střední Anatolie z doby bronzové, čímž se vysvětluje dosud nejasný původ raných anatolských jazyků, jako byla chetitština.

Toto zjištění naznačuje, že zástupci nově objevené populace z oblasti severního Kavkazu a Dolní Volhy mohli hovořit tzv. indo-anatolštinou – tedy společným předchůdcem chetitštiny i dalších indoevropských jazyků. Objev, který mezinárodní tým popsal na stránkách prestižního časopisu Nature, tak může pomoci zodpovědět otázky, kde se zrodila populace, která hovořila prajazykem indoevropské rodiny a jak se tento prajazyk rozšířil do Evropy, Anatolie a dalších regionů.

Výsledky studie nabízejí nové odpovědi nejen lingvistům a archeologům, ale i všem zájemcům o kulturní a genetické dědictví lidstva. Ostravský tým aktuálně řeší projekty v rámci programu ERC CZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Grantové agentury ČR, kdy se zaměřuje na podrobnou genetickou historii indoevropských populací a jejich sousedů. I v návaznosti na ně vědci vyvíjejí nové protokoly strojového učení, které by měly umožnit přesnější vizualizaci struktury populace.

zdroj: Ostravská univerzita